Irena Hufová nebyla v ostravské zoo několik let. Když ji letos na podzim navštívila, byla mile překvapena. Nadchly ji nové expozice i chovatelské úspěchy, kterých ostravská zoo dosáhla. Ale hlavně, pro ni, vozíčkářku, se tam mnoho věcí zásadně zlepšilo. „Kdybych měla ostravskou zoo oznámkovat, dostala by stoprocentně jedničku,“ konstatovala Hufová na konci prohlídky celého areálu. Do zoo totiž přijela nejen proto, že miluje zvířata. Současně v rámci projektu Cestovní ruch bez bariér testuje, jak jsou přístupné pavilony, toalety či stánky s občerstvením pro špatně pohyblivé návštěvníky. Je zoo místo, kde byly zbourány bariéry?

„Velkým problémem ostravské zoo byly dříve bezbariérové WC. Nyní jsou dokonce na čtyřech místech,“ spočítala Hufová. „Odstraněna byla také spousta betonových ohrad a neprůhledných plotů, přes které vozíčkáři dobře neviděli. Teď jsou všude skla, průsvitné sítě nebo ploty z jednotlivých dílů. Tím se i nám otevřel výhled do všech výběhů,“ přidává.

Chválí hezky udržované cesty, po kterých se vozíčkářům, ale i maminkám s kočárky, pohodlně zvládá trasa mezi jednotlivými expozicemi. Sjízdné jsou pro vozíčkáře i v zimě. „Přibylo i hodně stánků s občerstvením. Jen by mohli přizpůsobit vozíčkářům i stoly. Kvůli lavičkám se k nim nedostaneme,“ podotkla.

V ostravské zoologické zahradě nejsou vstřícní jen k méně pohyblivým návštěvníkům, ale také k těm s jinými handicapy. V areálu je například řada dotykových prvků pro slabozraké a nevidomé s popisky v Braillově písmu. Zoo ročně navštíví asi čtyři sta tisíc lidí. Vozíčkář tu není žádnou výjimkou. „Jak postupně zjišťují, že je zoo přístupná, jezdí jich čím dál tím více,“ potvrdila mluvčí Zoo Ostrava Šárka Kalousková. Projít, případně projet na vozíku opravdu celou ostravskou zoo není lehké. Rozkládá se totiž na skoro sto hektarové ploše a převýšení je až sedmatřicet metrů. Základní obchůzka trvá zhruba tři hodiny. „Potkala jsem pána, který půlku absolvoval sám na mechanickém vozíku, ale zpátky už se nechal vyvézt,“ podotkla Hufová. Unavení návštěvníci mají cestou několik příležitostí si oddechnout a nabrat sílu do další procházky. Například na lehátcích, které jsou u rybníku u pavilonu vodních ptáků. A na louce za pavilonem žiraf. „I vozíčkář může zajet až k nim a odpočinout si tam,“ pochválila Hufová.

Některé překážky zůstaly

I přes jedničku, kterou zoo dostala, upozorňuje na několik nedostatků. Například cesta vyskládaná z kamenů u dvou expozic je příliš hrbolatá. Vozíčkář ji sice zvládne, ale třese se cestou jako osika. Postrádá také více cedulí, které by na bezbariérové toalety naváděly. Plošina, pomocí které se vozíčkář dostane do pavilonu opic, má daleko zámek. Její obsluhu tak nezvládne bez přispění jiného člověka. Částečně komplikovaný mají vozíčkáři i přístup do pavilonu hrochů. Na jeho horní galerii navíc vedou schody. Je to tak jediné místo v zoo, kam se ke zvířatům špatně pohybliví lidé nebo rodiče s kočárky nedostanou. Věci, které by se daly pro vozíčkáře ještě v ostravské zoo zlepšit, probírá s mluvčí zoo Šárkou Kalouskovou. „Které bariéry se daly odstranit jednoduše, ty jsme odstranily. Teď musíme pokračovat v dalších zlepšeních,“ říká Kalousková. V nejbližší době by chtěli například pořídit novou plošinu do pavilonu opic. Bude stát asi čtvrt milionu korun.

Zoo nerozvíjí jen zoologickou část, má také poměrně velký botanický park. Tam, kde dříve rostla zpustlá tráva, jsou dnes záhony s rododendrony. Do lesa, který byl dříve nepřístupný, dnes vedou pěšiny, povalové chodníky či dřevěné lávky. Několikakilometrová trasa ale není zcela přístupná i vozíčkářům. Místa, která pro ně nejsou vhodná, ať už kvůli prudkému sklonu nebo nerovnosti terénu, jsou dobře značená přímo na trase. Výhodné je vyzvednout si hned u vstupu do zoo mapu, která je určena speciálně handicapovaným, a kde jsou všechna tato místa zaznačena. „Doporučuji si ještě před návštěvou zoo prostudovat webové stránky, které jsou výborně udělané. Usnadní to pak orientaci v prostorách zahrady. Stránky jsou i pro nevidomé,“ poradila Hufová.

A pokračujeme na hrad

Jen asi tři kilometry od ostravské zoo se nachází Slezskoostravský hrad. Není to tak dávno, co mu hrozilo, že bude srovnán se zemí. Dostal ale druhou šanci a v roce 2004 byl opět otevřen pro veřejnost. Dnes je spolu se zoo nejnavštěvovanějším turistickým cílem v Moravskoslezském kraji. Čím je hrad proslulý široko daleko jsou kulturní akce. Zamířit na ně mohou bez obav i ti, kterým už nohy tolik neslouží. A dokonce i vozíčkáři. Hrad pro ně není nedobytnou pevností. Dostanou se na nádvoří, do kaple, muzea čarodějnic, malého i velkého sálu, na terasu, nového amfiteátru a další místa. A nemusí být jen v roli pasivního návštěvníka. „Vozíčkáři u nás i vystupují. Naposledy například s Národním divadlem. K novému i starému podiu vede rampa, takže to není problém,“ říká kastelánka hradu Alena Špetíková.

Výjimečně vstřícný k vozíčkářům nebo třeba k maminkám s kočárky je Slezskoostravský hrad díky tomu, že není kulturní památkou. „Na zámcích jako je třeba Hluboká nemohou budovat do pater bezbariérové přístupy. A tím, že se u nás některé části budovaly znova, tak už musely mít bezbariérový přístup. A hlavně k čemu by nám to bylo, kdyby se tam lidé nedostali,“ podotýká Špetíková. S dítětem v kočárku tam na jednu z akcí přijela například Lucie Jakímovová. Přestože je z Ostravy, na Slezskoostravském hradě je vůbec poprvé. „Ani mě to nenapadlo, že bychom tu mohli mít s kočárkem problémy. I když vidíte to, takhle jsem nad tím neuvažovala. Běžně asi hrady moc přístupné pro kočárky nejsou,“ uvažuje. Zato rodina Markova se třemi dětmi je na hradě už poněkolikáté. „Víme, že se tu dá s kočárkem docela dobře jezdit. Vidíme, že se hrad lepší. Je tu například nová terasa s rampou, kde můžeme pohodlně vyjet,“ říkají Markovi. A kam se vozíčkáři nebo maminky s dětmi na hradě nedostanou? Do druhého a třetího patra věže, kde je příkré schodiště a nahoru na pevnost. „Vozíčkáři a senioři k nám jezdí hlavně na podzim, když je ještě pěkně. Například na oslavy dne seniorů přijelo přes dva tisíce návštěvníků,“ vyčíslila Špetíková.

Jednou z nejoblíbenějších hradních akcí je výstava betlémů. Ta se koná vždy během prosince a ledna v hradní galerii. Vozíčkáři tam mají přístup pomocí schodolezu. „Problém je v tom, že ne každý vozíček se na něj dá připevnit. V praxi to funguje tak, že v tomto případě nastupuje naše ochranka. Jsou to schopní a ochotní chlapi, kteří rádi vozíčkáře vezmou a vynesou nahoru,“ popsala Špetíková. Pořádnou zkouškou bezbariérovosti prochází hrad také v květnu, kdy se tam koná speciální akce pro postižené děti. „To je tady vozíčkářů opravdu hodně. Děti tu mají připravený program, hrají tu kapely, mohou si zasoutěžit,“ sdělila Špetíková. Mimochodem, speciálně dětem s různými postiženími je určena také každoroční akce Noc snů v ostravské zoo. Při procházce nasvícenou noční zahradou je čeká zastavení u dotykových stolků s nejrůznějšími přírodninami a setkání s živými zvířaty, který si mohou i pohladit. A nejen hada, sovu či želvu, ale i ta exotická, například slona nebo žirafu.

„Posouzení dvou nejnavštěvovanějších ostravských atraktivit potvrdilo, že jejich provozovatelé nezapomínají ani na osoby s omezenou schopností pohybu. Zřejmě i proto, že se jim to vyplácí, “ říká místoprezident Moravskoslezského klastru cestovního ruchu Petr Kolčárek. „Ve spolupráci s Moravskoslezským krajem a z prostředků Evropské unie v rámci regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko realizujeme projekt Cestovní ruch bez bariér, kde na tento pozitivní přístup chceme upozorňovat.“

Vozíčkářka Irena Hufová opouští ostravskou zoo spokojená. Oznámkovala ji jedničkou

Říjen 31, 2011 at 3:50 pm na i-Ostrava.cz publikoval: pam
Rubriky: 10/říjen 2011